Nutná obrana a krajní nouze v praxi
Praktická aplikace institutu nutné obrany i krajní nouze je problematickým a často velmi matoucím jevem co do pochopení a odlišení, a to jak pro politiky, tak pro právní laiky. Pojďte se s námi podívat na to, kdo a za jakých podmínek může aktivně bránit sebe samotného, třetí osoby i svůj majetek.
Oba právní instituty patří mezi tzv. okolnosti vylučující protiprávnost, tedy řečeno jinak, jde o takové okolnosti, při jejichž splnění se subjekt (fyzická osoba) dopustí činu, který by jinak byl trestným činem a třebaže jednající naplnil znaky skutkové podstaty takového trestného činu, tak za splnění zákonných podmínek nutné obrany či krajní nouze nebude pachatel nikterak postihnut, půjde o tzv. čin jinak trestný. Tyto okolnosti vylučují trestní odpovědnost pachatele z pohledu celého právního řádu, nejenom trestního práva. Nedojde tak ani ke spáchání přestupku či civilního deliktu, stejně jako nebude spáchán žádný trestný čin. Těžiště právní úpravy nalezneme v ust. § 28 a násl. trestního zákoníku a § 2905 a násl. občanského zákoníku.
Krajní nouze
V krajní nouzi jedná ten, který svým jednáním odvrací přímo hrozící nebezpečí, jež v dané situaci nelze odvrátit jinak. Zákon výslovně stanoví, že jde o odvracení nebezpečí, které přímo hrozí zájmu chráněnému trestním zákonem – tedy nebezpečí hrozí nikoliv zdánlivě, nikoliv možná, ale přímo a ohrožuje život, zdraví, majetek, svobodu, apod.
Jednající musí splnit podmínku přiměřenosti jednání vůči míře nebezpečí, které hrozí – zde zákon stanoví nepřekročitelné limity, neboť z hranic krajní nouze vybočí ten (dopustí se tzv. excesu), kdo svým jednáním způsobí škodu stejnou či dokonce vyšší než tu, která původně hrozila. O krajní nouzi nejde ani v případě, že nebezpečí bylo možné odvrátit jinak (zasažením do práv jiné osoby byť obdobným způsobem, ale s menší intenzitou nebo třeba útěkem z místa). V krajní nouzi nemůže jednat ani ten, který má povinnost riziko snášet (policista, hasič…).
K úvodní definici je třeba ještě dodat, že osoba jednající v krajní nouzi nemusí odvracet nebezpečí, které hrozí pouze jí samotné, ale může reagovat na ohrožení třetí osoby – postačí hrozba (ohrožení), není nutné porušení, tj. zásah proti třetí osobě ze strany škůdce. A jak si tedy takové hrozící nebezpečí představit? Může jít o nebezpečí ze strany agresivního psa, jednání člověka, nebezpečí vyvolané počasím… musí v každém případě hrozit bezprostředně a být reálným nebezpečím, nikoliv pouze zdánlivým rizikem či obavou. Bránící se osoba současně může zasáhnout do práv 3. osob a nebude za takový zásah trestně odpovědná (např. využije k odvrácení nebezpečí věc cizí).
Nutná obrana
Jednání v nutné obraně se od krajní nouze odlišuje zejména tím, že zde pachatel reaguje na přímý útok na zájem chráněný trestním zákonem (svůj život, zdraví, majetek), který v době jednání obránce trvá, anebo přímo jednající osobu ohrožuje (je zde alespoň pokus o jeho spáchání ze strany škůdce). Obrana pak může být důraznější – tj. může nabrat vyšší intenzity než útok, avšak je třeba ji vést jen potud, dokud útok neskončí (není tedy možné na prchajícího zloděje střílet z brokovnice) – takové jednání by bylo zcela zjevně nepřiměřené způsobu útoku a právě zcela zjevná nepřiměřenost je kritériem, při jehož překročení již o nutnou obranu nepůjde.
Názory judikatury i právní teorie se však v zásadě shodují na tom, že nutná obrana může svou intenzitou (či dokonce musí, aby byla účinná) přesáhnout intenzitu, s níž je veden útok na bránící se osobu. Útokem je potom možné rozumět typicky úmyslné protiprávní jednání člověka, které vykazuje společenskou nebezpečnost. K vyvolání útoku lze použít i živý nástroj (zvíře), a je rovněž možné třetí osobu bránit proti takovému útoku (tzv. pomoc v nutné obraně).
K dalším okolnostem vylučujícím protiprávnost patří rovněž (ale nejenom) přípustné riziko, oprávněné použití zbraně a svolení poškozeného – o těch zase příště. Chystáme také přehled významných soudních rozhodnutí a pohledy soudců na nutnou obranu i krajní nouzi, které snad čtenáři dále objasní, jak právo funguje ne v učebnicích a sbírkách ale v jeho aplikační praxi.
Zmínit můžeme třeba to, že při překročení mezí nutné obrany nebo krajní nouze argumentují naši advokáti ve prospěch klienta ust. § 58 odst. 7 tr. zákoníku, který stanoví, že je možné žádat snížení trestu odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby tehdy, jestliže pachatel spáchal trestný čin odvraceje útok nebo jiné nebezpečí, aniž byly zcela splněny podmínky krajní nouze nebo nutné obrany. Neváhejte tedy poptat právní konzultaci a my už se o ochranu Vašich práv postaráme.
