Vypořádání SJM při zániku manželství – II. část
Je třeba se bát zániku SJM? Co když se s manželem nemohu dohodnout? A co dluhy? Kde budu bydlet? Odpovědi (nejen) na tyto otázky se dozvíte v našem dnešním článku.
- Dohoda
SJM lze vypořádat dohodou, která pokud se týká nemovitých věcí, musí mít písemnou formu. V opačném případě – tedy není-li předmětem vypořádání nemovitost, může jeden manžel požadovat po druhém, aby mu vydal alespoň potvrzení o tom, jak se ohledně vypořádání jmění dohodli. Vypořádání majetku je jednou z nezbytných podmínek pro to, aby manželství mohlo být soudem rozvedeno v tzv. nesporné formě (tedy rychle, bez toho, aby soud zjišťoval příčiny rozvratu manželství a nutil vás o vypovídat o velmi soukromých věcech veřejně).
V případě našich klientů pana Vlastimila L. a paní Sandry L. však dohoda kvůli sporům nebyla možná. S pomocí naší kanceláře byl tedy podán návrh na soud, který ve věc rozhodl a SJM vypořádal.
- Soudní rozhodnutí
Soud nemůže rozhodnout na základě libovůle, zákon stanoví jasná pravidla, kterými se i v našem případě soud řídil.- podíly manželů na jmění jsou stejné
- to, co ze společného majetku bylo vynaloženo na výlučný majetek 1 z manželů, musí tento manžel nahradit
- potřeby nezaopatřených dětí jsou vždy vzaty do úvahy
- význam má i to, jak který manžel pečoval o rodinu
- dále soud přihlédne i k tomu, jak který manžel přispěl k nabytí a udržení majetku v SJM
V případě našich klientů výše se manželka obávala, že z majetku nedostane téměř nic, pan Vlastimil L. totiž tvrdil, že pracoval jen on a peníze do manželství vnášel tedy jenom on. To byla zčásti pravda, paní Sandra L. zaměstnána nebyla, pečovala totiž o dvě jejich společné děti i nezletilého manželova syna z předchozího vztahu. Soud k tomuto přihlédl a majetek i dluhy rozdělil rovným dílem. Bez péče o domácnost, úklid a starost o děti by pan Vlastimil totiž svých výdělků nemohl dosáhnout.
- Zákonná domněnka
Pokud by se naši klienti nedohodli, ale ani by nepodali návrh na soud, a to v době delší než 3 roky od zániku SJM, stanoví zákon nevyvratitelnou domněnku, že
- hmotné movité věci jsou ve vlastnictví toho manžela, který je užívá pro svou potřebu nebo potřebu své rodiny nebo rodinné domácnosti
- ostatní hmotné movité věci a všechny nemovitosti jsou v podílovém spoluvlastnictví (bývalých) manželů a podíly obou jsou stejné
- totéž platí co se týče pohledávek a dluhů, náležet budou oběma manželům a jejich podíly jsou stejné
Bydlení manželů
Podle zákona bydlí manželé tam, kde mají rodinnou domácnost. Manželé se také mohou dohodnout, že budou trvale bydlet odděleně.
Manžel v tichosti prodal svůj dům, v němž bydlela jeho žena i děti a to proto, aby měl peníze do svého podnikání. Podle zákona však i přesto, že dům patří výlučně jednomu z manželů, je tento manžel ve svém právu se svou věcí nakládat omezen a manželka tedy uplatnila námitku neplatnosti takového jednání a v domě zůstala bydlet i nadále. Druhý z manželů má totiž od vzniku manželství k nemovité věci tzv. právo bydlení. Podobně by mohla postupovat, i pokud by byt měli v nájmu a manžel nájem bez její vůle vypověděl.
V jiném případě mělo dojít k rozvodu manželů. Manžel se však obával, aby nepřišel ze dne na den o střechu nad hlavou, neboť dům měli se ženou pronajatý od rodičů manželky, s níž se rozváděl a ta jej doma už více nechtěla. Proto se obrátil na nás. Manželce jsme vysvětlili, že zákon jasně stanoví, že dům musí opustit ten manžel, po kterém je to možné spravedlivě požadovat, má však právo na náhradu za ztrátu práva bydlení a v některých případech rovněž právo v domě dále bydlet a to maximálně 1 rok.
JUDr. Pavel Berger, advokát
a
Petr Hás
